Jiří Wolker

(1900 - 1924)

Wolkerův otec byl ředitelem prostějovské pobočky Vídeňské bankovní jednoty a Wolkerova matka byla dcera místní zámožné podnikatelské rodiny. Wolkerovi prarodiče žili ve vile Bellevue na Svatém Kopečku u Olomouce. Nepocházel tedy z proletářských (dělnických) poměrů. Jeho verše popisující bídu a neštěstí dělníků a prostý život venkovanů byly ale ovlivněny jeho přímou zkušeností ze studentského života, kdy sám žil ve vymrzlém studentském bytě, poslouchal vyprávění o krvavých bojích v zákopech první světové války a sledoval hladové demonstrace zbídačených dělníků. Ovlivnily ho také zprávy o revolučních událostech v Rusku, Maďarsku či Bavorsku. Wolker jako mnozí věřil, že socialistická revoluce je jedinou cestou z této civilizační krize.
Vystudoval gymnázium a byl velmi talentovaný - hrál na housle, komponoval, dirigoval dětský pěvecký sbor, byl skvělý karikaturista, od sexty psal básně. Jeho rané práce vyšly tiskem v roce 1954 pod názvem Mladistvé práce veršem a Mladistvé práce prózou.

Velkým Wolkerovým přítelem byl Jaroslav Seifert, se kterým si často dopisoval.

První Wolkerova sbírka Host do domu vyšla v roce 1921. Je optimistická. Plná víry v budoucnost, plná snů. Téhož roku napsal Wolker ještě rozsáhlou báseň, pásmo, Svatý Kopeček, kterou napsal ve vile své babičky na Svatém Kopečku u Olomouce. Druhá sbírka Těžká hodina vyšla v roce 1922. Jednalo se o zcela jiné dílo, novými tématy se stalo velkoměsto, předměstí, továrna, bída, kontrast mezi životem v bídě a v bohatství.

Zajímavý zdroj: https://art.ceskatelevize.cz/…uGD

Brzy po básníkově smrti se v prostředí levicové inteligence rozhořel "spor o Wolkera". Příslušníci avantgardy přeli, zda česká poezie potřebuje více Wolkera, nebo naopak se úcta k jeho dílu zvrhává v nebezpečný kult brzdící její další vývoj. Wolkerovy básně byly v dělnickém prostředí často čteny a veřejně recitovány. Postupně se stal ikonou komunistického hnutí a jeho hlavním obhájcem se stal Julius Fučík. Po roce 1945 se jak Wolker, tak Fučík popravený nacisty pro svoji účast v odboji, stali ikonickými postavami mladých mučedníků (tuberkulóza, na kterou zemřel Wolker, se považovala za nemoc chudých) a symbolickými oporami stalinismu.

V šedesátých letech byla sbírka Těžká hodina nakrátko vykládána také jako příklad existenciální krize mládí a jejího překonání v procesu politického zrání.